< návrat zpět

Spáleniště - Lipno 2005

14.- 21.8.2005 

Chčije a chčije ............. dovolila jsem si použít známý slogan z již klasického českého filmu Na samotě u lesa, protože téměř tak začínal náš pobyt.

Letos se Týden s chodským psem konal na Šumavě, ve středisku Jihočeské záchranářské brigády na Spáleništi, v blízkosti Lipna. Sjíždět jsme se začali v neděli po obědě, a dá se říci, že ve velmi krátkém časovém úseku. Tak se tam všichni těšili ;o)

Ubytovaní jsme byli buď v dřevených chatkách, ve srubech nebo v pokojích hlavní budovy, kde byla i společenská místnost, naštěstí s výbornými kamny a bidly na sušení, dvě kuchyňky a sociální zařízení. První den jsme dostali informace, co kdy kde a jak, a druhý den ráno, jako ostatně každý další výcvikový den, jsme se sešli v 7 hod. na parkovišti připraveni jít na stopy. Začátečníky si vzal na starost Mára, pokročilejší Šárka a nejzkušenější Petra. Stopy se šlapaly na posečených loukách, takže super. Po stopách jsme se nasnídali a šli na poslušnost.

Po obědě, někteří si vařili, někteří si jídlo nechali vozit z nedaleké „Vyhlídky“, bylo volno, které každý využíval po svém. Většinou procházkami se psy po blízkém či vzdálenějším lesnatém okolí. Odpoledne byla obrana a večer volný program.

Bohužel, jak je zřejmé z úvodu, nám pršelo. Někdy víc, někdy míň, přesto jsme se snažili cvičit a něco se naučit. Ve středu ale pršelo tak hustě, že byl volný den, který někteří, kromě venčení psů, trávili hrou v karty, což jim přetrvalo i na další večery ;o). Od čtvrtka se nad námi počasí smilovalo, bylo krásně slunečno, takže jsme se rozhodli, že v pátek vyrazíme na okružní plavbu po Lipně, a kdo chtěl, mohl jet i se psem. Nakonec nás jelo asi 30 a 20 psů a obsadili jsme půl lodě. Většina psů spokojeně ležela, ale našli se i tací, kteří museli být pevně drženi, neboť je velice lákala voda, kachny choďácké. Nakonec jim to bylo umožněno, ale až při zpáteční cestě do tábora. Po obědě byla připravena hra pro děti od nejmenších po školáky, kde musely odpovídat na „kynologické“ otázky. Večer po setmění přišli na řadu dospěláci. Absolvoval se okruh bez baterky, jen se svým psem, kde se muselo splnit několik úkolů ....... přejít přes nepřijemný povrch, vyhledání osoby psem v „záchranářských sutinách“, překonání tří překážek psem jen za svitu baterky kontroly na stanovišti, házení pěti šiškami na cíl za tmy po předchozím krátkém osvícení cíle, a nakonec avizace, která se tentokrát nikomu nepodařila. To vše na čas. Sobotní, poslední den před odjezdem, byl opět ve znamení výcviku. A v neděli dopoledne se naše velká lidská a psí smečka rozjela ke svým domovům.

Hlavně díky Márovi a Pavle Ostrčilíkům, kteří to tentokrát měli o to složitější, že s sebou měli i tříměsíční dcerku Radku, Šárce Skřivanové a Petře a Jitce Milostné byl opět týden super, měl se nám kdo věnovat a my mohli pochytávat zrnka zkušeností. Ještě jednou díky, díky moc.

Tak, jak je krátký tento článek, byl i krátký pobyt na Spáleništi s choďáky a jejich majiteli. Jak jsme se tak mezi sebou bavili, dospěli jsme k tomu, že by nebylo špatné udělat “tábor“ na 14 dní. Našlo by se mnoho z nás, kdo by to uvítal, a Ti, kterým by vyhovoval jen týden, mohli by se vystřídat. Zkusíme to příští rok? Kdekoli, hlavně aby se sešla opět tak dobrá parta choďáčků a choďáčkářů, jako letos.

Letošního Týdne s chodským psem se zúčastnilo (dle toho, jak si pamatuji) celkem 60 lidí, z toho 29 cvičících, 13 dětí, zbytek doprovod, a 48 psů, z toho 36 cvičících, 3 štěňata, zbytek doprovod.

Katka, srpen 2005